PVC vs PET vs polykarbonát: Tři srovnání, kde PVC ztrácí

PVC je správná odpověď častěji než jakýkoli jiný materiál v této řadě. Není to pokaždé správná odpověď.

Většina článků v tomto rozsahu tvrdí, že PVC je správná odpověď. Tento dělá opak, na třech konkrétních místech, s čísly.

Důvodem není skromnost. Jde o to, že dodavatel, který vždy doporučuje pouze svůj vlastní materiál, neradí a kupující to vědí. Existují aplikace, kde je PVC prostě špatný substrát, kde ho nezachrání žádný výběr jakosti a kde říkat tak brzy ušetří všem rok dohadování se o produktu, který nikdy nebude fungovat.

Tři z těchto aplikací jsou zde popsány. Všechny tři vycházejí z toho, co PVC vlastně je, což je uvedeno v našem průvodcico je vlastně v PVC fólii. Žádný z nich nemůže být sestrojen.

PVC přichází ve většině rozhovorů o nákupu jako předpokládaná odpověď. Je levný, dostupný, dobře se opracovává a vydrží venku. Všechny tyto věci jsou pravdivé a proto dominuje stavebním výrobkům.

Problém s výchozím nastavením je, že se přestane zkoumat. Materiál je vybírán, protože byl vybrán minule, a otázka, zda se nejlépe hodí, se nikdy neklade. Když se projekt pokazí, selhání je obvykle přičítáno dodavateli nebo šarži, když skutečným problémem bylo, že byl od začátku vyžadován jiný polymer.

Dva konkurenti jsou PET a polykarbonát. Ani jedno není exotické. Oba jsou komoditní materiály, oba jsou široce dostupné a oba rozhodujícím způsobem překonávají PVC ve specifických aplikacích. Srovnání s nimi je užitečnější než srovnávání s akrylem nebo ACM, protože tyto dva materiály budou s největší pravděpodobností nabídnuty kupujícímu.

Toto je srovnání, které PVC ztrácí nejrozhodněji a je také nejčastěji chybně popisované.

Obvyklým rámcem je, že PVC se těžko recykluje. To je pravda, ale míjí to smysl. PET má skutečně uzavřenou recyklační smyčku, přičemž materiál ze sebraných lahví se vrací do lahví nových. PVC nemá ekvivalent v měřítku a míra jeho využití je nízká. Ale ostřejší problém není vlastní obnova PVC. To je to, co PVC dělá všem ostatním.

PET se zpracovává při dostatečně vysokých teplotách, aby degradoval PVC. Pokud je v proudu recyklovaného PET přítomna kontaminace PVC, rozkládá se a uvolňuje chlorovodík, který napadá samotný PET, mění jeho vlastnosti a koroduje zpracovatelské zařízení. Důsledkem je, že recyklátoři zacházejí s PVC jako s kontaminantem, který má být detekován a vyřazen, spíše než s materiálem, který má být regenerován, a tolerovatelný podíl je velmi malý.

Vlastní recyklace PVC není nulová. Okenní profily a trubky se obnovují v zavedených schématech na několika trzích, protože se jedná o velké, jednotné a identifikovatelné proudy. Co neexistuje, je srovnatelná cesta pro smíšené nebo kontaminované PVC a starší stabilizační systémy ve starším materiálu ji dále komplikují. Otázka stabilizátoru a proč se liší podle trhu, je pokryta v našem článkusystémy stabilizátorů olova a vápníku-zinku.

Dlouhá životnost oddaluje otázku recyklace. Neodpovídá na ni a stále častěji je tato otázka položena spíše při specifikaci než k dispozici.

Důvodem je chlór, a to je část, kterou nelze technicky odstranit. Chlór tvoří zhruba polovinu hmotnosti PVC. Je přítomen v každé kvalitě, v každém cenovém bodě, od každého dodavatele. Žádná změna složení jej neodstraní, což znamená, že žádný druh PVC není bez výše popsaného rizika kontaminace.

To z toho dělá spíše strukturální ztrátu než ztrátu výkonu. Pokud má projekt cíle týkající se recyklovaného obsahu, rozšířené povinnosti odpovědnosti výrobce nebo dodavatelský řetězec, který již provozuje recyklaci PET nebo polyolefinů, PVC je špatný materiál a neexistuje žádná jeho verze, která by se stala tou správnou. Širší otázka, co vlastně znamenají tvrzení o recyklovatelnosti o PVC materiálu, je pokryta v našem příspěvkuzda je stavební materiál PVC recyklovatelnýa terénní metody pro kontrolu recyklovaného obsahu v dodaném listu jsou uvedeny v našem průvodcirecyklovaný obsah v PVC fólii.

Polykarbonát je materiál, který se potýká s houževnatostí, a ve většině srovnání tomu není blízké.

Zveřejněné hodnoty nárazu pro neupravené tvrdé PVC se pohybují v nízkých desítkách joulů na metr. Polykarbonát sedí několik stovek až kolem devíti set, v závislosti na jakosti a testovacích podmínkách. To je zhruba řádová velikost a je to dostatečně široká mezera, aby přežila jakýkoli rozumný rozdíl v testovací metodě.

Řádek s nízkou teplotou- stojí za to se nad ním pozastavit. Rázově-modifikované PVC si dobře drží svou houževnatost, dokud nedosáhne přechodové teploty nastavené modifikačním systémem, a pak ji náhle ztratí. Toto chování a důvod, proč se selhání zdají náhlé, je popsáno v našem článkukřehkost fólie PVC za chladného-počasí. Polykarbonát nemá stejný útes. Zůstává odolný i pod teplotami, kdy PVC zesklovatí a je náchylné k rozbití.

Teplota vypráví podobný příběh. Pevné PVC se při zatížení prohýbá někde kolem sedmdesáti stupňů. Polykarbonát zvládá zhruba dvojnásobek. U čehokoli, co musí držet svůj tvar v horkých podmínkách nebo má dopad za tepla, není volba těsná.

V případě, že součást musí absorbovat náraz nebo držet svůj tvar působením tepla, o výběru materiálu se rozhoduje před jakoukoli diskusí o nákladech.

Polykarbonát není bez slabých stránek a ty jsou důležité při venkovní práci. Pod ultrafialovým zářením žloutne, pokud nemá ochranný povlak, a je napadán alkáliemi, což ho vylučuje z několika chemických prostředí, kde je PVC pohodlné. Také se snadněji poškrábe, než naznačuje jeho cena. Tato upozornění nemění závěr o dopadu a teplotě, ale vysvětlují, proč polykarbonát není jednoduše lepší materiál, který lze všude nahradit.

Ne, ne v tloušťkách, ve kterých jsou stavební výrobky vyráběny.

Tato odpověď lidi překvapuje, protože tenká PVC fólie je skutečně průhledná a používá se při balení. Zmatek pochází z předpokladu, že majetek se škáluje. To ne. Čirost v polymeru závisí na tom, jak rovnoměrně jím prochází světlo, a cokoli v materiálu, které se liší indexem lomu od okolní matrice, toto světlo rozptyluje.

Stavební výrobek z PVC potřebuje stabilizátory pro tepelné zpracování, modifikátory rázové houževnatosti pro houževnatost, maziva pro vytlačování a obvykle pigment pro vzhled. Každá z nich je samostatná fáze rozptýlená v polymeru a každá rozptyluje světlo. V tenké vrstvě je na dráze světla poměrně málo rozptylových událostí. V několikamilimetrové desce je jich mnoho a kumulativním efektem je neprůhlednost.

Neprůhlednost při tloušťce není omezením kvality výroby. Je to důsledek balení aditiv, které produkt potřebuje, aby mohl fungovat venku.

Praktická zkouška je jednoduchá. Pokud je třeba aplikaci vidět skrz, PVC je špatný substrát a rozhodnutí je mezi ostatními dvěma. Pokud potřebuje pouze vypadat čistě a konzistentně, PVC to dokonale zvládne za zlomek ceny.

Ztráty zřídka přicházejí jedna po druhé. Aplikace, kde je PVC skutečně špatnou odpovědí, jsou obvykle ty, kde se dva nebo tři z těchto požadavků objevují společně.

Aplikace, kde je správnou odpovědí PVC, jsou obvykle ty, kde je omezením vazby spíše trvanlivost, chemická odolnost nebo cena než vzhled nebo zotavení.

Když připustíme tři srovnání, stojí za to mít stejně jasno i o druhé straně, protože žádná ze tří alternativ nepředstavuje obecné zlepšení.

Flame performance je další jasná výhra a stojí za to to vysvětlit, spíše než jednoduše tvrdit. PVC je ze své podstaty samozhášecí-kvůli obsahu chlóru. To je u komoditních polymerů neobvyklé a to je důvod, proč PVC zaujímá pozici v aplikacích s požárními požadavky, které by jinak šly na polyolefiny. Náš kousek dálznaménkové srovnání substrátůpokrývá tam, kde to záleží na jiných deskových materiálech.

Tento jediný fakt je nejupřímnějším shrnutím dostupného materiálu. Výhody PVC a jeho hlavní odpovědnost pocházejí ze stejného atomu, což je důvod, proč nelze tři prohry v tomto článku odstranit, zatímco výhry zůstanou zachovány. Dodavatel, který tvrdí opak, buď popisuje jiný polymer, nebo to nepromyslel.

Praktickou metodou je identifikovat vazebné omezení předtím, než se bude diskutovat o čemkoli jiném.

Každá aplikace má jeden požadavek, který, pokud není splněn, činí produkt bezcenným. Vše ostatní je preference. Určete, která to je, a materiální otázka si často odpoví sama, aniž byste museli porovnávat tabulky.

Tam, kde neplatí žádná z těchto čtyř, je PVC obvykle správnou a ekonomickou odpovědí a zbytek této řady existuje, aby ji pomohl správně specifikovat. Důležitý je rozdíl mezi materiálem, který je nevhodný pro konkrétní aplikaci, a materiálem, který je obecně špatnou volbou. PVC není druhé. Občas je to první a vědět, kdy je užitečnější, než se ujistit, že nikdy není.

O většině aplikací v tomto rozsahu se rozhoduje podle ceny, životnosti a chemické odolnosti. V těch PVC s ničím neztrácí.

Důvod, proč to napsat, je, že opačná situace je běžná a drahá. Kupující si vybere PET nebo polykarbonát v domnění, že jde o obecný upgrade, a pak zjistí, že materiál venku žloutne nebo praská v alkalickém prostředí nebo stojí čtyřnásobek toho, co práce vyžaduje. Každý polymer je nejlepší odpovědí na jinou otázku a jedinou skutečnou dostupnou chybou je úmyslně odpovědět na tu špatnou.